Friday, December 10, 2010

Indigofera Prima Jeans



Švédská společnost vznikla nedávno, první kolekce se objevila počátkem roku 2009. Ovšem dva její zakladetlé, Mats Andersson a Johan Söderlund  pracují v branži již přes desítku let. Zkušenosti, které získali při práci pro firmy jako Levi's, Edwin nebo Abercrombie&Fitch se jim úspěšně daří dávat do jejich vlastní společnosti, Indigofera Prima Jeans. Název je samozřejmě odvozen od názvu rostliny Indigofera (česky modřilec nebo indigovník). 


Indigovník na vnitřku kapsy Indigofer


Pánové z Indigofery jsou známí nejen tím, že si sami navrhují střihy a barvy, ale velmi aktivně se podílí na vývoji a výběru materiálů pro své výrobky. Už na první pohled působí cokoliv od Indigofery velmi solidně, kvalitně, ale vše je dotažené do nejmenších detailů (viz fota dole)


Malý náhled do kolekce Indigofera podzim/zima 2010


Stěžejním prvkem nabídky jsou samozřejmě džíny. Šije se v Portugalsku a seprání džín se provádí ručně v Itálii. Střihy jsou poměrně klasické od rovného střihu Clint, přes lehce dole zúžený Mack až po úzký Slim Fit Ray. Zajímavým materiálem je Grayblue, který díky speciálnímu výrobnímu postupu vytváří "chlupatý" denim, který prý frčel někdy v půlce 70.let minulého století. Na omak je to materiál příjemný, překvapivě měkký a již po krátké době jsou vidět známky obnošení. Díky kvalitnímu indigu je rozdíl mezi opotřebovanou částí a zbytkem džín velmi kontrastní (důkaz bude později jako součást tohoto blogu). Větší část různých typů se provádí práve s tímto materiálem (viz dále).


Každá fotka zkresluje, je třeba to vidět osobně


Jednotlivá seprání nesledují nějaké módní trendy nebo požadavky, jde jen o to, co podle pánů z Indigofery prostě vypadá dobře.


Náhled několika seprání



Pomyslným vrcholem v nabídce jsou dva selvage materiály. Oba jsou vyrobeny na staromódních úzkých tkalcovských stavech (narrow loom). Jeden v Evropě, druhý v Japonsku. Rozdílná je i cena, džíny z japonského denimu jsou díky náročnější výrobě a dovozu o cca 50% dražší.

Celá kolekce obsahuje také trika, flanelové nebo džínové košile, bavlněné čepice. 


Košile Bryson Black Overdyed

Košile Bryson Brown/Green check


Všechny kousky z jejich kolekce jsou až neuvěřitelně propracované. Například jedna z košil, Norris shirt je vyrobena na selvage tkalcovském stavu a obarvená indigem. Jejím opotřebením pak získáte vývoj podobný opotřebení džín. 
Posedlost detailem byla pak vidět na jiném svršku, džínovém Fresno Jacket. V případě koupě seprané verze byly knoflíky orezlé, což na autentičnosti dle mého rozhodně přidá.


Třešničkou na dortu v nabídce Indigofery jsou deky. Ano, poctivé, tlusté vlněné deky vyrobené z vlny norských ovcí, žíjících na dalekém severu v krajích, kde vědí co je pořádná zima.







Aktuální kolekce ke koupi do 20.12. na adrese Kloboučnická 13, Praha 4 v showroomu BellaBrutta. Později k vidění o domluvě tamtéž, popř. na vznikajícím e-shopu Denimheads.



Wednesday, December 8, 2010

Travelling Denim

Japonský umělec Takayuki Akachi vytvořil tento geniální záznam z cest jedné dívky. Ta procestovala během dvou let 50 zemí a mimo jiné na sobě měla i jedny Levisky. Levisky ji doprovázely po celém světě, dokonce v čase 1:33 je vidět i tramvaj č.11 na pražských Vinohradech.

Jediný komentář, který bych k tomu měl je: "Já chci taky!".


TRAVELING DENIM BY TAKAYUKI AKACHI from Volt Magazine on Vimeo.



Takayuki Akachi Film Exhibition Tokyo
“The Time of World”
12/18 - 12/27 at minamiAOYAMA PLSMIS: http://www.takayukiakachi.jp/tow

Film by Takayuki Akachi: http://www.takayukiakachi.jp
Music by PEPE CALIFORNIA: http://www.myspace.com/pepecalifornia

Monday, December 6, 2010

Trucker Jacket od Levi's

Trucker Jacket, krásně česky džíska (neříkalo se kdysi džínska?) je legendou i v našich zemích. Nejsem si jist kolik lidí u nás bylo v roce 1967 (zrození Trucker Jacket) majitelem takovéto džísky, nicméně stala se kultem i tady. I když možná později. Stejně jako Levisky jsou etalonem pro džíny, džíska Trucker Jacket plní tuto funkci pro horní část  (myšleno od pasu nahoru) lidstva. Za ty čtyři dekády došlo k nesčetným plagiátům i úpravám originálního typu. Kožešinové límce, celokožené verze nebo bundy bez rukávů. Verzí je nekonečně mnoho, stejně jako jejich majitelů.




Video je sice reklama na nové verze Trucker Jacket od jiných firem, ale stejně je džíska nejlepší z denimu. Alespoň pro mě.

Monday, November 29, 2010

Denim Demon



Denim Demon je nejen název písně od legendární skupiny Turbonegro, ale také značka zajímavých džín ze Švédska. Přesněji řečeno z Laponska (severní část Skandinávie). Obyvatelé zde žijící se nazývají Sámové. Označení Laponci má pejorativní nádech takže se dnes již ve Skandinávii téměř nepoužívá.


Podzimní scenérie


Společnost Denim Demon byla založena jako rodinný podnik bratry Oskarem, Antonem, Patrikem a jejich otcem Kjellåke. Rodina pochází z části Švédska nazývané Jämtland, která je už součástí území obýváneho Sámy. Nyní společnost sídlí ve Stockholmu, nicméně vliv kultury Sami je stále znát. Na zadní kapse je trikolóra v barvách vlajky Sami, na knoflíkách je design v podobě sobích parohů.



Nejsou to klasická domácí zvířata, jsou to sobi.


Sobí paroží


Džíny jsou kvalitní, nicméně klasické, bez módních výstřelků. Zajímavostí je žena – Denim Demon, která je vyšitá po zadní kapsou a vynikne tedy až postupným nošením a opotřebením. I názvy jednotlivých střihů vychází z jazyku jižních Sámů. Jmenují se například Aajja (děda), Aahka (babička) nebo Njakka (stopař). Denim Demon je zkrátka společnost založená na tradicích tohoto drsného severského národa a na vášni pro kvalitní denim. Zkrátka, rozhodně se nejedná o nějakou módní rychlokvašku s primární touhou rychle zbohatnout za každou cenu. Nicméně unikátní Denim Demon džíny se dají nyní koupit nejen v rodném Švédsku, ale i po celé Evropě (západní), USA i Japonsku.

Denim Demon - doma na Severu a teď i v Praze


Zajímavým a asi i poměrně ojedinělým počinem této party byl Project Ware Outs, kdy rozdali džíny Aajja Raw Indigo Red Selvedge svým přátelům na severu. Sedm Sámů (mezi nimi i jedna žena) pak džíny nosilo 6 měsíců bez praní a vykonávali v nich svojí běžnou každodenní práci i chodili za zábavou. Po 6 měsících džíny vrátili zpět chlapcům do Denim Demon a ti je pak použili jako základ pro 7 typů seprání na novou sézonu. Seprání bylo provedeno u největších odborníků na světě, v Japonsku. Každý typ seprání má pak jedinečné autentické opotřebení podle toho co jeho majitel 6 měsíců v džínách prováděl. 


Ano, i takové džíny se prodávají jinde než v second-handech

Jako příklad můžete vidět seprání ala Per Guttorm. Per je mladík, žijící na dalekem severu (jak jinak) v norském Saltfjellet. Mezi jeho záliby patří jízda na krosové motorce a je to krásně vidět na spodní části levé nohavice. Džíny se dostaly do řetězu motocyklu a jen díky Perově mámě zůstala nohavice vcelku. Na následujících fotografích jsou vidět už kopie těchto džín a krásně demonstrují posedlost detailem u těchto švédských borců. 


Levá noha dole hodně rozbitá


Jedná se samozřejmě o několik kusů pouze pro fajnšmekry a tomu odpovídá i cena, ale proč si nevytvořit svoje unikátní džíny se svým opotřebením odpovídajícím Vašemu jedinečnému životnímu stylu, že? 



Podobizna autora obnošení, 44. ze série 59 kusů

Extrémní byl už vzor pro výrobu těchto džín




Denim Demon nevyrábí pouze džíny, ale i trička, košile (s knoflíky ze sobích parohů), bundy atd. Vše je jednoduché, vyrobené z kvalitních materiálů. Několik kusů ze stávající kolekce je k vidění a ke koupi na Pop-Up akci v BellaBrutta showroomu v Praze 4 - Nuslích. Kompletní kolekce bude k dispozici počátkem příštího roku.



Wednesday, November 24, 2010

Pop-Up v Nuslích

Díky spolupráci s dámami z BellaBrutta máte  od včera (tj. 22.11.2010) do 10.12.2010 možnost prohlédnout si, vyzkoušet, ale hlavě i koupit denim, který v Čechách zatím nikdy nebyl k vidění. Džíny se prodávají u příležitosti prodejní Pop-up akce v showroomu BellaBrutta. Díky Vám, holky!

Recepce, kasa, info, all-in-one
Velký prostor, mnoho k vidění


Jedná se o velmi omezené množství z kolekcí švédských značek Denim Demon a Indigofera a také špičku džínového trhu, jedinečné džíny z dílen japonských mistrů - Momotaro.

waiting for you...

Denim Demon je v podstatě rodinný podnik nyní sídlící ve Stockholmu, ale kořeny má na severu Švédska, v kraji, kde žíjí Sámové (Laponci). Vliv kultury Sami je vidět na všech detailech těchto džín. Střihy jsou jednoduché, klasické a v nabídce jsou nyní pouze džíny neseprané (raw, rigid). Pár kusů je vyrobeno z materiálu selvedge. Budeme se věnovat na blogu této firmě blíže již velmi brzy.

Strážní věž Denim Demon


Indigofera je také švédská firma, založená roku 2008. Název je samozřejmě odvozen z jména rostliny, ze které se původně barvivo na džíny kdysi vyrábělo. V nabídce jsou džíny selvedge, raw, ale i v různých originálních sepráních. Dále pak flanelové košile a bavlněná trička. Zajímavostí jsou deky, vyrobené v Norsku z vlny ovcí  žíjících ve velmi studených krajích na severu Norska. 

Indigofera - nejen rostlina


Vše je velmi pečlivě vybrané, materiál, střih i design. Také této značce bychom se rádi věnovali blíže, už jen kvůli vytříbenosti, se kterou přistupují tito borci ke každému kousku z jejich kolekce.


bavlna, flanel, denim - vše v nejlepší kvalitě


O Momotaro se zde již psalo tady.

Strážní věž Momotaro


U žádné z těchto značek se nekonají nějaké přehnané designové výstřelky. Vše je střídmé a na první pohled kvalitní. Fotografiemi nelze zprostředkovat osobní pocit při styku s těmito jedinečnými kusy oblečení.

Otevřeno je každý den ve výše zmíněných termínech, od 12:00 do 20:00 na adrese Kloboučnická 13, v Praze 4 - Nuslích. Vzhledem k tomu, že každý kus je ve své velikosti jedinečný, neváhejte a přijďte. Do 3.12.2010...

Tuesday, November 16, 2010

Denim & Jeans, part II

Loeb (Levi) Strauss
Jacob Davis

Minulá část skončila drobnou mystifikací, kterých je v historii obecně jistě plno. Levi Strauss sice přijíždí v roce 1853 do San Francisca jako obchodník s textilem, ale prokázat, že by obarvoval hnědé plátno na modro nebo vozil materiál z Nimes, bohužel nelze. Od koho Strauss odebíral látku v těchto letech se už asi nikdo nedoví. Se zajímavou verzí přišel historik Petr Anderle. Pokud by se potvrdila, vystoupal by Bruntál na pomyslné denim nebe...

Na další vývoj má už ale větší vliv nápad krejčího Jacoba Davise z Rena v Nevadě. Počátkem roku 1871 dostal Jacob coby lokální krejčí zakázku pro místní dřevorubce. Potřeboval upravit kalhoty pro tyto borce tak, aby vydžely co nejdéle a inspiroval se upevněním postrojů na koních, které také sám vyráběl. Tak se poprvé objevily měděné cvočky nebo chcete-li nýty na zadní kapse kalhot. Toto vylepšení fungovalo, kalhoty s cvoky se prodávaly po stovkách a brzy jej začli využívat i ostatní krejčí v Renu a okolí. Látku na výrobu těchto kalhot dodával Strauss. Jacob Davis, coby malý venkovský krejčí, se tedy obrátil na svého bohatého obchodního partnera, aby mu pomohl s registrací na patentovém úřadu. Dalším důvodem žádosti o spolupráci byl také fakt, že ruční implementace cvočků byla poměrně pracná a nebylo možné dále zvyšovat výrobu.

Kolem roku 1880
Levi velmi chytře vycítil obchodní příležitost a pozval Jacoba do San Francisca. Jacob příjíždí do Friska 26.dubna 1873 a po necelém měsíci (20.května) si patentuje zpevnění kalhot pomocí cvočků. Zajímavým faktem je, že Levi nechal Jacoba patentovat toto zlepšení, ale sám ho využil ke svému prospěchu nevídaným způsobem. Ocvočkované kapsy se staly symbolem náskoku před ostatními textilními společnostmi a tak tedy v roce 1873 vznikají první značkové džíny a patrně první značkový textil vůbec. Jak se od té doby spirála značkových džín roztočila vidíme dnes velmi jasně. Ironií osudu je, že ve 20.letech 20.století si ostatní výrobci řekli, že patent vyprchal (a s ním tedy i Levi Strauss, který zemřel v roce 1902 a zanechal rozjetou společnost svým synovcům, ale o tom dále).

Tyto první „značkové džíny“ nejdříve vyráběly ženy ve svých domovech, ale díky velké poptávce bylo potřeba postavit manufakturu. Jacob měl v roce 1874 v sanfranciských analech napsán titul „Továrník“, v roce 1903 však už byl „Kapitalista“. V roce 1907 Jacob prodává svůj patent společnosti Levi Strauss & Co. a o rok později umírá.

Díky Jacobovu nápadu se Levi Strauss stává lídrem na trhu nejen s látkami, ale také s hotovýmí výrobky. Kalhoty se vyráběly buď z denimu anebo z celtoviny. Denim pocházel nikoliv z Nimes, ale z továrny Amoskeag Manufacturing Company z východního pobřeží USA (New Hampshire). Jednalo se o 9-uncový denim barvený přírodním indigem, tkaným na člunkových tkalcovských stavech s bezbarvým (béžovým) selvedge okrajem na stranách. Amoskeag byl založen 1831 a látky vyráběl od poloviny 60.let. Vzhledem k tomu, že v té době probíhala v Americe občanská válka, vyráběly se zde i zbraně. Ovšem město, ve kterém firma sídlila se jmenuje Manchester. Inspirace centrem evropského textilního průmyslu jistě nebyla náhodná. Od konce 19.století přestávala být výroba materiálu z Amoskeagu výhodná. Díky nižším daním, levnějším provozům atd. nastupuje na trh řada továren z Jihu.

Celý areál byl obrovský a město kolem vlstně sloužilo je pro zaměstnance továren Amoskeag. Baťův Zlín byl postaven podobným způsobem


Roku 1886 předává Levi Strauss & Co. na kalhoty zezadu koženou nášivku, na které se dva koně snaží roztrhnout pár „Levisek“. Znak zůstal dodnes víceméně stejný. 
Datum registrace patentu je dodnes na všech Leviskách


Co stejné nezůstalo je střih. Původně se džíny šily vzadu s jednou kapsou a vepředu byly dvě a jedna malá, zasazená až do pasu. Jejím původním účelem byla kapsička na hodinky, dnes se jí říká mincová (coin pocket). Na přelomu 19. a 20. století se přidává vzadu druhá kapsa a vzniká tak klasický koncept – Five Pocket Pant. Zhruba O 20 let později přibyly ještě poutka na opasek. Stahovací pásek vzadu (Back-Cinch) a knoflíky na kšandy zatím zůstávají.

Použity materiály Ijin Materials a Levi's

Sunday, November 14, 2010

Momotaro Vintage Raw 0201 Slim Tapered


Tady jsou ještě vidět přehyby z pytlíku. 
Po vybalení byly tyto jedinečné džíny doslova jako prkno. Na první pohled prostě věc, která nepůsobí pohodlně ani trochu. To všechno se ale změní již po dvou dnech nošení.
Střih se sice jmenuje Slim Tapered, ale zúžení nohavic je dole velmi mírné. Rozhodně se nejedná o žádné "mrkváče". Patrně nějakou optickou vadou objektivu vypadají na fotkách ještě širší než ve skutečnosti jsou.

Vazba na rodný kraj je u Momotaro velmi těsná

Jedinečným způsobem opravdu působí na pohled a hlavně na omak materiál, ze kterého jsou tyto Vintage džíny vyrobeny. Celé jeho označení výrobce shrnul takto: 100% Zimbabwe Cotton 15.7oz Momotaro Original Japanese Selvage Denim. 15,7 oz je údaj označující tzv. váhu denimu. Konkrétně je to váha jednoho yardu (91,44 cm) v uncích (1 oz = cca 28 g). Bavlna ze Zimbabwe má výjímečně dlouhá vlákna, což prý způsobuje nejen vysokou odolnost, ale zároveň je překvapivě příjemná na nošení.

Kromě selvage okraje je velmi dobře vidět i jistá nepravidelnost struktury materiálu. Důvodem je produkce látky na strojích starého typu. Za povšimnutí stojí také tzv.Chainstitch - typ stehu na dolním okraji džín (žlutá barva)

Vzhledem k tomu, že se jedná o nejvíc hardcore model od této japonské party, je třeba očekávat, že se po prvním vyprání džíny smrsknou v pase o 2-4 cm a na délku až o 8 cm. S tím je potřeba počítat při nákupu Unsaforized džín. Unsaforized právě znamená, že džíny neprošly prvním vypráním (one-wash) a tudíž dochází k poměrně velkým změnám při prvních zhruba 3.praních. Pak se velikost džín nemění nijak dramaticky.


U Momotaro maji Vintage džíny délku (ne šířku) vždy 36!

Charektiristickým znakem Momotaro je vnitřní steh purpurovou barvou. Tato fotografie je obrazem japonského smyslu pro detail v praxi.



Zadní kapsy nemají žádnou dekoraci, prostě jednoduché a solidní džíny. Lehké známky opotřebení na horním okraji kapsy.

 Chtěl jsem zde ukázat jakých změn doznaly džíny za cca 30 dní nošení, ale kromě minimálních známek nošení na zadních kapsách se nic signifikatního nestalo. Tak snad příště. Místo toho alespoň pár detatailních foto.

Rampuya se jmenuje japonská společnost, která Momotara vyrábí

Další znatelné opotřebení - pravá zadní kapsa. Hlavně levý horní roh, viz další foto.


Cvočky zpevňující kapsy. Zvenku jsou ukryté pod látkou. Tento výdobytek pochází z minulosti. Šlo o to, aby si kovbojové nepoškrábali cvočky na pozadí svá kožená koňská sedla.

Jak jsem se již zmínil, nosím Momotaro 30 dní. Dny, kdy jsem měl džíny jiné, nejsou v tomto čísle zahrnuty. Myslím, že nejpozději za dalších 14 dní bude již proces opotřebení ve fázi, kdy bude možno pozorovat personifikaci mého páru znatelně. Jen dopňuji, že s vypráním rozhodně nepospíchám. Přece jen se jedná o výjimečné džíny a jako takové vyžadují vyjímečné zacházení. U Momotaro se u žádných džín nejedná o "produkt" sledující nějaké modní trendy. Naopak se jedná o džíny vyrobené s velkým respektem k časům minulým, kdy věci měly svojí kvalitu a důležitější než ornamenty vyšité na zadních kapsách, je pohodlnost jejich nošení a samozřejmě jejich odolnost při všech aktivitách osoby, jenž je obléká. A já se s tímto postojem stoprocentně shoduji.

Friday, November 5, 2010

Jak se žije ve Švédsku

Tohle tedy dělají Švédi přes zimu (pokud zrovna nekrmí lední medvědy)...

Thursday, November 4, 2010

Momotaro Jeans


Momotaro (jap. Momo – broskev, taro – prvorozený syn) je jedna z nejznámějších japonských legend. Jedna verze je dosti podobná české pohádce o Plaváčkovi. Japonský plaváček však připlouvá ve velké broskvi a stává se novopečeným synem svých dosud bezdětných rodičů. Ta zábavnější legenda mluví o tom, že stará postarší žena vyloví z řeky broskev a odnese si jí domů k večeři. Poté co kousek sní, zázračně omládne, že jí vlastní manžel nepozná. Poté co se stejným způsobem omladí i on, prožijí spolu noc plnou vášně a dočkají se tak po dlouhých letech vytouženého syna. Pojmenovali ho Momotaro.



Tato legenda pochází z jižní části Japonska, Okayamy. V Okayamě leží také město Kojima. Kojima je již po stovky let centrem japonských tkalcovských mistrů. Tradice před pár lety pomohla také tomu, že se v Kojimě nyní produkuje nejkvalitnější, ale také nejdražší denim na světě. Materiál z dílen společnosti Collect, pod kterou Momotaro spadá, používá např. i PRPS.




Momotaro používá pro své džíny jen to nejlepší. Bavlna, ze které ze denim vyrábí, se ručně sklízí v Zimbabwe. Běžně se používá díky svým kvalitám pro výrobu luxusní dámské módy nebo pánských košil.



Také barvení indigem je velmi jedinečné a není mnoho míst na světě, kde se technologie Rope Dyeing používá. Výsledkem je žádaný barevný odstín a charakteristika stejná jako u originálních amerických džín vyráběných tradičním způsobem před mnoha desítkami let.



Denim se pak z obarvených vláken vyrábí na tradičních člunkových tkalcovských stavech. Tyto stroje téměř vymizely díky masové produkci obyčejných džín. Japonci je chytře odkoupili například od Levisu v padesátých letech a díky své preciznosti dosáhli bezkonkurenčních výsledků. Materiál vyrobený na těchto stavech se nazývá Selvedge a je bezesporu jediným možným pro džíny nejvyšší kvality. 




I šicí stroje, kterými se džíny šijí jsou tradiční. Jedná se o stroje Union Specials Sewing Machine, na kterých se šily např. džíny Levi's ještě před válkou. Nejedná se o samúčelné rozhodnutí, ale opět o snahu použít na výrobu Momotaro jen to nejlepší.



Výsledkem všech těchto postupů, které se v Kojimě dodržují, jsou džíny jen té nejvyšší světové kvality, v Čechách dosud neviděné. 

Japonská důslednost a smysl pro detail, nebo možná až posedlost extrémy, končí až na ceně džín cca 38 tisíc.

Tuesday, November 2, 2010

Stockholm - říjen 2010


Stockholm jako z pohlednice


Stockholm není úplně tradiční turistická destinace na říjen, ale nebylo zbytí. Někde bylo trefně napsáno, že kromě Japonců se tak zasvěceně a hluboce o denimu dokaží rozpovídat jen Švédové. Přesně tam byo napsáno "fousatí Švédi a potetované Švédky". To sedí. Severská (a švédská obzvlášť) posedlost denimem a módou obecně, se odráží nejen v množství ve světě úspěšných značek, ale i člověk neznalý poměrů si všimne, že lidem ve Stockholmu rozhodně není jedno, v čem na ulici chodí. Koneckonců móda je asi významnější exportní artikl než švédský pop. Podle mě je to jedině dobře. Výběr je obrovský, od začek levných jako je švédský obchodní zázrak Cheap Monday, přes značny ryze švédské (Denim Demon, Indigofera nebo Nudie, ) až po ty nejdražší exkluzivní japonské modely (Momotaro, Sugar Cane atd.). Široké nabídce odpovídá i nabídka obchodů, od nejmenších obchodů, kde se prodává jedna nebo dvě značky až po téměř celé patro v luxusním obchodním domě NK. V roce 2003 byla v NK zavražděna švédská ministryně zahraničí Anna Lindh. Ale o tom se moc nemluví...

Atrium v NK Stockholm


Jinak je Stockholm město, ve kterém se asi i přes dlouhou zimu (letos už v polovině října sněžilo) žije asi příjemně, i když je zde v porovnání s většinou evropských metropolí velmi draho. Město je rozprostřené na spoustě ostrovů propojených mosty a pendlujícími trajekty. Všude spousta zeleně a díky mýtnému je v centru aut jen minimum. Vtipné je, že ani mráz nepřekáží místním v jízdě na kole nebo na skůtru.

Custom Culture
Pak, že se nedá v zimě jezdit na kole


Všichni umí velmi dobře anglicky a to tak, že obstojně mluví i řecký výčepák v irské hospodě. Prostě kosmopoliti. Na příslovečnou severní chladnou odtažitost se nám narazit nepodařilo. 

Zajímavostí je, že v obchodě koupíte pivo jen do 2,2% alkoholu a normální (ve Švédsku tzv. silné) pivo se dá koupit za nemalý peníz jen v hospodě. I přes neuvěřitelně vysoké ceny piva jsou hospody poměrně plné a nabídka piv velmi široká. Vedle tradičních značek typu Carlsberg, Tuborg, Heineken jsou všude běžně k dostání i obskurní belgická piva, ale i piva česká. Překvapivě nejvíc asi Starobrno, následované Staropramenem. Obojí oceněno jako pivo pro znalce, čili dražší než ostatní.

Sice netočí Gambáč, ale má tam svojí ulici

Zajímavé části města se dají obejít klidně i pěšky a jednotlivé čtvrti se od sebe dost liší, jak architekturou, cenami, tak i strukturou obyvatel. Nicméně ulice jsou čisté všude a lidi příjemní jakbysmet. Rozhodně je to místo, které stojí za návštěvu.

S hřebama na kolech tudy ne!

Zimní noci jsou dlouhé, tak ať stojí za to

Nábřeží jako ze škatulky

Extra čerstvý sleď - nejlepší

Tržnice nechybí v žádném městě, jenom v Praze bohužel nic
Více fotografií tady