Friday, October 31, 2014

Music Friday 31.10.2014: Earthless



Každý, kdo jednou viděl záznam (nepředpokládám, že někdo kdo to čte, tam byl osobně) z Woodstocku 1969 si musel i dost citelně uvědomit, jak daleko může expandovat čerstvě zrozený psychedelický rock. Jeden ze zlomových momentů hudební historie má ale i neuvěřitelně zřetelný dopad na současnou spacerockovou scénu. U amerických kapel to platí dokonce dvojnásob, zvlášť pokud původní kořeny jsou pečlivě oprašovány až po dozrání vůdčích osobností. A těmi jsou v Earthless všichni tři členové, tedy Isaiah Mitchell, Mike Eginton i Mario Rubalcaba.




Smečka ze San Diega se hned první nahrávkou Sonic Prayer (2005) odřízla od tehdy dekadentním punkrockem načichlé lokální scény a vytvořila zcela originální pojetí stoner rocku, ve kterém ale nemalou roli hraje německý krautrock či japonská psychedelie. Album vyšlo na lokálním labelu Gravity a okamžitě vzbudilo pozornost kosmickým zvukem vzdálených vintage planet. I proto byla další nahrávka očekávána s nebývalým zájmem. Dne 8. května vychází Rhythms from Cosmic Sky, obsahující tři skladby o celkové stopáži 46:41 a silou příruční TNT nálože. Nadšení nepropadají jen máničky, které metal nikdy nepřestal a asi ani nepřestane bavit, ale i spousta fanoušků, kteří cítí, že nultá léta potřebují oživení fůzí Hendrixe a nekonečně se vinoucího rytmického vlnění. V tomto světle není nominace na Best Hard Rock Artist v rámci San Diego Awards 2007 zase takovým překvapením.


Earthlesslze vnímat jako živoucí organismus, který ožívá nejenom ve studiu, ale především na pódiích celého světa. Jejich neuvěřitelnou, stupňovanou kadenci podtrhují tlustou čarou dvě živá alba Sonic Prayer Jam (2005) a především Live at Roadburn (2008). Nás čelní střet čeká už tuto sobotu, přičemž páteří bude zřejmě poslední nahrávka From The Ages (2013) doplněná o Sonic Prayer. S hlavou v oblacích se Earthlessnevzdalují od chuchvalců psychedelických riffů, nápaditých bicích a evolujících melodií. Přestože jejich písničky nezřídka trvají víc jak 15 minut, stále dokáží připoutávat pozornost pokrouceně zefektovanými kytarami a důrazem bicích. Přesto dokáží například do Black Uhuru propašovat dekadentní atmosféru 80. let. Vlasaté požehnání, řekli byste. Budiž jim vrchovatě přáno. Kapel, které dokázali vytěžit ze zdánlivé hlušiny zlatý rockový poklad, není rozhodně příliš. A další budou přibývat jen pod mikroskopem hlubšího zájmu...



EARTHLESS (USA, Tee Pee) vystoupí společně s Mobius (SK) dne 1. listopadu v strahovském klubu 007 od 20:00 hodin.




-Max Švarc-


Monday, October 13, 2014

PÍŠE SE ROKU CROOKU 2!


Pokud vás první číslo Křiváka předvědčilo o životaschopnosti volnočasových aktivit, pak dvojka má dvojnásobně zhuštěnou informaci ze světa, kde se chyby nepromíjejí. Obálka je stejně jako obsah znitější, připomíná zajímavou textilní strukturu.



Pravdou zůstává, že rýhy na betonu k prošoupaným nudieskám prostě patří, svět nespoutaného světa triků na pětníku nebo chcete-li rampám ve skříních vyžaduje vyšší úsilí o kreativitu i nasazení. Příběh bosenského uprchlíka Sergeje Vutuce, který mapuje skejtové úsilí od Noviho Sadu až po Fukušimu fascinuje mrazivě chladnou sondou do místa se zvýšenou mírou radiace. Nelze nepodotknout, že Vutuc patří i mezi výjimečné fotografy. Z fotek dýchá postindustrialismus v esenciální, až psychedelické podobě.
Ztohoven není jen Týc. Vladimír Turner, svérázně tvrdohlavý AV tvůrce konfrontuje svět s mottem tvoř a zlob. Jak dalece je respekt oprávněný posuďte v následujícím videu.


Jestliže je ilustrace úvodem do duše, pak ta křivácká musí vypadat jako spirála díky surovému stylu Štěpána Adámka. Supernaturální sonda ošklivosti se v propracovaném Štěpánově podání mění v cílenou satiru a zastiňuje tak pompézní projekty na hranici mezi reklamním a zábavním průmyslem, k čemuž odkazuje i úplně poslední, agonickou grafikou přesycená trojstrana H/L.

http://horylesy.cz

Hudební reportáže nestojí stranou od skejtového hnutí, které díky kolektivům stojí a padají i na prolínání s punks už od nepaměti, což se dá připomenout několika příklady z dob prkýnkářského pravěku. Líťa není jediným, kdo pamatuje. Jezuse magický realistimus závislosti na prknu přivedl až do blázince, ale vyvzdorovaný návrat nebyl jedinou ingrediencí stěžejní reportáže. Havířov nabízí mnohem víc, jsou tu kriminálnicí, přebytek drog i prodejného sexu. Kličkovat mezi rozkladem na skejtu tu patří mezi nejvíce evoluční proměny společnosti.


Skvělý článek Petra Bláhy o ikonickém archetypálním artworku na prknech, jež tvarem připomínají spíš uříznutá žehlící prkna, odvedl zásadní práci při dohledání nejzásadnějších tvůrčích směrů od Dog Townu až po švédský Polar hrající dost zásadní roli v životě legendárního Pontuse. Ilustrátor Lukáš Hutter byl borcem nejenom v grindování za hranou, ale také v buldočím zápalu pro křížení malby a ilustrace v libovolných pořadích. Obrazovou férií Galerie se oko doroluje až do legendárního Vraha, kde už pomalu vítáte Peleton s Or na zpáteční cestě z Balkánie, kterou důsledně jako málokterá reportérka/reportér zpracovala Judita, jinak také velký talent tuzemské grafiky.


~Oskar Švarc~

Crook 2 můžeš koupit TADY nebo se pro něj stav v našem novém prostoru v Konviktské 30, Praha 1.