Thursday, October 28, 2010

Denim & Jeans, part I.



Denim - materiál, ze kterého se vyrábí džíny, nejuniverzálnější látka minimálně posledních 100 let. Název Denim má své kořeny překvapivě ve francouzštině. Svět stále veří tomu, že tento fenomén získal svůj název podle látky nazývané „Serge de Nîmes“, dle města původu.

Jistý vliv na zjednodušení názvu měl rozhodně fakt, že se materiál pod tímto francouzským názvem vyráběl později hlavně v Anglii. Angličtí obchodníci pak kvůli pověsti, kterou tato látka měla díky svým vlastnostem, název zachovávali. Ovšem pro Angličany těžko vyslovytelné „Serge de Nîmes“ se cestou přes kanál La Manche zkrátilo na pouze Denim. Okolí Nîmes je mimo jiné znamým centrem pojídání hlemýžďů. Nîmes je také jedním z partnerských měst naší Prahy.

Označení Denim je v dnešní době synonymem pro slovo jeans. „Jeans“ je opět z francouzštiny. Francouzi tak řikali lidem pocházejícím z italského Janova (Genova, francouzsky Genes). Mezi námořníky z tohoto italského přístavu byly v té době velmi v oblibě kalhoty vyrobené z bavlněných vláken. Označení Jeans se pak používalo i pro tento tento typ kalhot. Samozřejmě, že nejsou známa žádná přesná data, od kdy se tyto slova používají, ale předpokládá se, že zhruba od roku 1600. V té době se poprvé do Janova dostaly kalhoty ušité z materiálu, utkaného v Chieri, městečku poblíž Turína. Materiál byl z Nîmes.

V té době se také poprvé objevuje obarvení tkaniny indigem, barvivem, získaného z indigovníku (dříve se používal parádní český název modřilec). Indigovník je rostlina, která je sice původem z Indie, ale svojí cestu si našla i do antického Řecka i římského impéria. Barvivo to bylo tehdy velmi luxusním a tím zůstalo dodnes. V 19.století německý chemik Adolf von Baeyer aktivní látku z indiga syntetizoval a od té doby se pravé, organické indigo používá jen na těch nejdražších džínách několika málo prestižních značek. Některé nepodložené informace tvrdí, že i Kryštof Kolumbus měl na svých lodích při objevování Ameriky plachty vyrobené stejnou dílnou. Kolumbus si je prý sám vybral kvůli vysoké trvanlivosti těchto materiálů.

Až do druhé poloviny 19.století byl denim materiál pro manuálně pracující dělníky, mechaniky a rolníky. Šily se z něj hlavně pracovní kalhoty a overaly. Oceňována byla zejména trvanlivost a také pohodlné nošení. Naopak jean byl materiál méně odolný, jemnější, určený spíše pro svrchníky, vesty atd. Pokud se z něj vyráběly kalhoty, tak byly spíše svátečnější, v různých barevných odstínech. Klasická „džínová“ indigo modrá byla stále výhradou denimu. Oblíbené barvy jeans byly olivová, kaštanová, černá nebo bílo-modrá. Také oblečení z jean se postupně začalo produkovat v Anglii. U svršků z jean se nejvíce oceňoval zanedbatelný vliv častého praní na jeho stav. Začátkem 16.století byl jean tkaný nejen z bavlny, ale byly v něm i vlákna vlněná nebo lněná.

Do konce století 18. se jean vyráběl výhradně z vláken bavlněných, tak jako denim. Popularita obou materiálu rostla paralelně. Denim byl stále materiálem odolnějším, ale také dražším. Přes podobnost obou materiálů tu byl jeden technický rozdíl: denim byl tkán z jednoho vlákna obarveného a jednoho bílého, u jean se používala dvě vlákna shodných barev. Důležitá kapitola pro denim začala příchodem bavorského emigranta Loeba (pozdějšího Leviho) Strausse do New Yorku v roce 1847. Zde pracoval ve firmě svých bratří, velkoobcodníku s textilem. Počátkem 50.let změnil jméno z Loeb na Levi. Ve svých 23 letech, v roce 1853, získává americké občanství a míří tam, kam v té době odjižděli všichni, za vidinou rychlého zbohatnutí, do San Francisca.

Díky zemětřesení a následným požárům v San Franciscu v roce 1905, při kterých shořely všechny materiály, fotografie i dokumentace, nelze přesně určit, jakým směrem se Levi ubíral. Pravděpodobně tedy využil během Zlaté horečky velké poptávky po pracovních kalhotech, které musely snést i velmi náročnou práci při hledání a těžbě zlata. Kalhoty byly nejprve šité z hnědého plátna, posléze se tyto hnědé kalhoty začaly barvit na modro. Dalším krokem už byl dovoz slavného materiálu z Nîmes.